„Jest tam studánka Křížovka, silný pramen dobré vody, jíž mnozí přičítají sílu léčivou. Nad studánkou místo sešlé střechy pořízena pěkná klenba, k níž přiváženy horské balvany z rozvalin někdejšího hradu Richnwaldu u Dobřan. Na vedlejším dubu je starý obraz Matky Páně na dřevě, vymalovaný s letopočtem 1764…“
Z kroniky Antonín Flesar, 1895
V roce 1958 byl dokončen dříženský vodovod, jehož řády měří přes 33 kilometrů. Jeho budovatelé se museli vypořádat s nedostatkem stavebního materiálu, jezdit často doslova prosit na nejrůznější úřady kvůli půjčkám, schvalování rozsáhlé projektové dokumentace, žádat o povolení dílčích změn při realizaci vlastní stavby, shánět cement, armovací železo, litinové a ocelové roury a hlavně zorganizovat hladký průběh prací. Na staveništi se téměř vše muselo dělat ručně, podíl mechanizace byl v tehdejší době minimální.
O to více si svého díla vážili. Členové vodovodního výboru, po jeho zániku organizátoři z jednotlivých obcí a desítky obyvatel Přepych, Záhornice, Zádolí, Voděrad a později Nové vsi, Vyhnanic, Ježkovic, Radostovic, Ostašovic, Uhřínovic hloubili potřebné výkopy a pokládali těžké potrubí…
„Vyprávění o dříženské vodě“, vydané Sdružením obcí Dřížná u příležitosti výše uvedeného výročí, se vrací do časů, kdy vodovod zdaleka nebyl běžnou součástí života na venkově.